Fotogalerie - Lednový pobyt očima dětí

V pátek 13. ledna jsme skupiny SVP 1 a 2 odjely na adaptační víkend na Šumavu. Přijeli jsme večer na Paulinu louku. Byla už docela tma a my začali přenášet naše věci do menší chatky, která stála kousek opodál. V chatce nebyla světla, tak jsme si svítili svíčkami. Vybalili jsme si věci a kluci šli zkusit ven na sníh rozdělat oheň. Zatopili jsme v krbu a šli ven k ohni si opéct buřty, chleba a rohlíky. Bylo to fajn. Další den ráno jsme si šli vyčistit zuby v řece. Ráno byla vidět krásná krajina zasypaná sněhem. Ještě ten den jsme jeli na běžky na Modravu na Březník. Většina z nás na nich stála poprvé. Takže ze začátku to skoro všem nešlo. Až tedy na dva kluky. Já jsem ze začátku trochu tápala s tím, že mi to nejde. Měli jsme pár přestávek, bez kterých by to ani nešlo. Bylo to tam vážně nádherné. Nahoře jsme si dali svačinu a odpočinuli jsme si. Cestou zpátky jsem už vůbec nemohla. Chytala mě křeč do ruky a strašně mě bolely nohy. Ale dojela jsem jako druhá. Byl to hezký zážitek. Petra

Tento adaptační výlet byl moc hezký a líbila se mi ta chaloupka a bylo to moc krásný. Byli jsme na běžkách a ujeli jsme 15 km a já Dan jsem jel úplně PRVNÍ. A byl to záhul, ale ujeli jsme to, bylo to fajn, cesta fičela, ale všichni jsme přežili. Panu Raškovi málem praskly nervy, ale taky to nakonec vydržel. Druhý den jsme vstali a šli jsme hrát biatlon a střelbu ze vzduchovky. Bylo to bájo a pak jsme šli odhrabat auto, pak jsme do něj sedli, že pojedeme, ale nejeli, museli jsme vylézt a tlačit. Tlačili jsme Tranzita jenom tři lidi a vyjeli jsme. Pak jsme jeli k chatě a tam už na nás čekali ostatní, nastoupili do auta a jeli jsme na vyhlášenou marmeládovnu. Ale byl menší problém do kopce, hrabali jsme a už jsme to nevytlačili, tak jsme celý kopec zcouvali. Pak jsme všichni vylezli z auta a ňákej pan nám ho otočil a udělal hodiny a bylo to srandovní a pak už jsme jeli v pohodě domů. Ještě jsme zastavili v Sušici v cukrárně a tam jsme si dali zákusek a teplý mošt. Dan

Všechno to začalo v sobotu ráno, když jsme vstali, tak jsme se připravili a nasedli do aut. Když jsme dojeli na místo, tak si všichni nazuli běžky a vyrazili jsme směr Březník. Na začátku nás vychovatelé poučovali jak vyšplhat do kopce, jak ho sjet a dole bezpečně zabrzdit. Když jsme byli o všem poučeni, tak se vyrazilo. Bylo to rozdělené na tři skupiny. Vpředu byli ti nejrychlejší, za nimi byli průměrní a vzadu jeli ti nejpomalejší. Skupinky se začaly rychle tvarovat, ale po prvních dvou kilometrech se skoro úplně přeskupili. Zbylých 5,5km se nějak extra nezměnilyi. Poté co jsme vystoupali na Březník, jsme usedli do jakési budky a dali si svačinu. Po zhruba deseti minutách jsme zahájili sestup a k tomu ještě začalo sněžit. V tu dobu se skupiny, ve kterých jsme jeli, začaly úplně rozpadat. Zpátky jsme sice jeli z kopce, ale bylo to obtížně, protože všichni byli vyčerpaní a navíc byl mokrý sníh, takže to zas tolik neklouzalo. Byla radost vidět každou ceduli, že se blížíme k autu, a bylo to zároveň motivační, že to je už jen kousek. Když poslední členové dorazili k autům, tak jsme se vyzuli, oklepali od sněhu, nasedli do auta a vyrazili do chatky. Zátěžák se mi osobně líbil a někdy bych si to rád zopakoval. Daniel

Takže první víkend v SVP byl velmi prožitý. Potkal jsem nový lidi, bylo to velmi fajn, s novou skupinou jsme si udělali výlet na Šumavu. Bylo to pro mě velmi těžké, protože jsem byl zvyklý bejt s rodinou a s přáteli. Ale nakonec jsem zjistil, že to není tak špatný bejt s novými lidmi. Když jsme dorazili na Šumavu, tak jsme se jako první ubytovali v chatce, ve které nebylo moc místa. Byla tam paní Bursová, která mi hodně pomáhala, když mi něco nešlo. Byla tam taky paní Beránková, která mi taky hodně pomáhala, ale asi nejvíc mi pomáhal pan Raška. Když jsme se první den ubytovali, tak druhý den jsme šli na běžky a jelikož jsem na lyžích nikdy nejezdil, tak jsem hodně padal. Myslel jsem si, že pojedem jenom kousek se projet, ale nakonec jsme všichni jeli na Březník, který byl daleko 15 km. Když jsme tam dojeli, byl jsem hrozně vyčerpaný, zakousli jsme salám a jeli nazpátek, když jsme odtamtud odjeli, vyjel jsem jako poslední a jak tak můžete chápat, tak jsem taky dojel poslední, byla to lekce, na kterou nikdy nezapomenu. Ale bez pomoci pana Rašky bych to asi nedojel, totálně mě bolely nohy i ruce, ale nakonec jsem dojel živej a zdravej. Když jsme dojeli do srubu, tak jsme si dali horký dobrý čaj. Úplně se mi ulevilo, když jsme zatopili, pak jsme s Danem, Petrou, Martinem, Kubou, Míšou a Danem hráli karty, ve kterých jsme hráli o kliky ve sněhu. Potom jsme už šli všichni spát. Další den, když jsme vstali, tak pan Raška a paní Bursová a paní Beránková vymysleli soutěž. Šlo o to, že jsme museli objet takovej malej okruh a pak se 2x ze vzduchovky trefit do flašky, která byla pověšená na větvi stromu, byla to sranda. Pak jsme něco zakousli a sbalili věci. Když jsme naskládali věci do auta, tak jsme konečně vyrazili zpátky do Plzně. Cestou domů jsem si prohlídnul krásnou přírodu a pak jsem na chvíli usnul. Pak jsme se zastavili v dobré cukrárně v Sušicích, všichni si tam dali dort, ale pan Raška já a Martin jsme radši zvolili chlebíček, pak jsme už odjeli z cukrárny a jeli domů. Když jsme dorazili na středisko, tak jsme všechno vybalili a šli jsme se najíst a vykoupat. KONEC. Jiří

 

V pátek jsme vyrazili z Plzně na Šumavu, jeli jsme něco okolo 120 minut. Když jsme přijeli na Paulinu louku u Rejštejna, tak jsme začali nosit věci do srubu. Když bylo vše odneseno, začali jsme rozdělávat oheň a kamna, když se nám povedlo rozdělat oheň i přes sněhové podmínky (sníh skoro ke kolenům) opekli jsme si buřty. Poté jsme hráli prší a šli spát. Ráno jsme vstali, nasnídali jsme se a poté jsme byli ještě chvíli v srubu a pak jeli jsme na běžky. Když jsme dojeli, vzali jsme běžky a šli to vyzkoušet. Většině to šlo, ale občas někdo spadl na zadek, někdy i hodně. Nahoru na Březník to bylo 7,5 km, šlo to ujet, i když jsem na tom stál poprvé, ale když jsme jeli zpátky, až na jednoho, tak jsme všichni byli unavení, ale fakt to za to stálo a užili jsme si to, i když to bylo 15 km jízdy. Byli jsme vysílení od pádů na běžkách. Všichni jsme byli mokrý, a jakmile jsme se vrátili do srubu, tak jsme se převlíkli a udělali jsme si horký jahodový čaj. Poté jsme začali připravovat guláš k večeři. Guláš se nám povedl, pak jsme šli hrát prší s tresty ve sněhu. Užili jsme si nejvíc celou sobotu, i když jsme byli unavení a pak jsme šli spát. V neděli jsme šli balit a jeli jsme na Srní, ale Tranzit nevyjel kopec, tak jsme jeli do Sušice do cukrárny a pak do Plzně, kde jsme si hned dali všichni teplou sprchu. Jakub