Pátek
Začalo to ve tři hodiny odpoledne, kdy jsme vyjeli na kolech z SVP na náš adaptační výjezd. Jeli jsme do kopce a pak zase z kopce a byli jsme unavení, udýchaní a vyčerpaní, ale bez přestání jsme pokračovali dál. Našli jsme místo na kraji lesa, u kterého bylo ohniště a lavičky, tak jsme si řekli, že tam zůstaneme, protože už se stmívalo. Byli jsme u Čertova kamene. Hned, jakmile jsme dorazili, jsme šli sbírat klacíky na oheň. Měli jsme baterky „čelovky“, protože jsme na cestu neviděli, ale i přes to všechno jsme nasbírali hodně dřeva. Když už jsme sebrali i chrastí, abychom to mohli zapálit, tak jsme měli jenom dvě křesadla. Skoro dvě hodiny jsme zapalovali oheň a vždycky, když to vypadalo nadějně, tak to vyhaslo. Napadlo nás tam dát papír a tak jsme ho tam dali, ale paní vychovatelce se to moc nelíbilo, že to není přírodní, ale pak říkala, že je dobře, že už je tu konečně teplo. Pak přišli další dva vychovatelé a řekli nám, že si všechno máme sbalit a i s koly a vším jsme měli jet další 1-2 kilometry dál. Tak protestovat nešlo a ani by to nepomohlo, tak jsme šli. Došli jsme dál do lesa a tam se ubytovali. Cesta, na které jsme leželi, byla z kopce. Vytáhli jsme plachtu, na ní položili karimatky a spacáky a šli spát. Byl jedna hodina v noci, ale večer byl teplý, proto jsme se všichni dobře vyspali.
Terka
Sobota
Potom, co jsme se probudili, jsme se najedli, uklidili po sobě tábořiště, nasedli na kola a jeli jsme dlouhou trasu okolo řeky Berounky. Protáhli jsme si to velkým okruhem. Jeli jsme po silnici, z kopce, do kopce a nakonec po snad nekonečným poli, který bylo pořád do kopce. Jelo se tam opravdu špatně. Spousta z nás to nevyšlapala, ale nakonec jsme to zvládli. Poté, co jsme dojeli do tábořiště, jsme se najedli. Měli jsme grilované kuře s chlebem a kečupem. Všem nám to moc chutnalo. Večer okolo osmé šel pan Raška s Danem rybařit. Sedli si tam na karimatky a nahodili pruty. My ostatní jsme seděli na karimatkách u ohně, povídali jsme si a bylo nám teplíčko. Najednou k nám vběhl Kuba a v ruce měl malého sumce, kterého chytili. Bylo mi ho líto, protože byl malinkej a roztomilej. Nakonec ho pustili zpátky do vody, protože si mysleli, že chytí ještě něco většího a ne jen malou rybu. Za chvíli jsem si tam s Nikčou přišla sednout k nim a poslouchali jsme i spolu s panem Krystlem a ostatníma ryby a vodu, bylo to krásný. Byla jsem unavená a šla jsem tak po půl hodině spát a oni tam ještě zůstali. Nakonec přišli s prázdnýma rukama, že nic nechytili. Mě osobně to nevadí, protože ryby nejím. Pan Raška byl zklamaný, ale příště určitě něco většího chytí. Ten den jsme si i přes ta kola všichni užili a určitě by někdo chtěl všechno tohle zopakovat. Líbilo se nám to všem.
Maky
Neděle
Probudili jsme se po nádherné noci pod širákem. Ještě jsme nevěděli, co nás čeká. Naši vychovatelé si pro nás připravili náročný triatlon – běh, plavání a střelbu. Po tom, co se vše připravilo, jsme se rozdělili na dva vyrovnané týmy. Vždy vyběhl z každého týmu jeden, který co nejrychleji utíkal do vody, kde musel oběhnout praporek a utíkat 100 metrů k balíku, otočit se a běžet zpátky ke startu. U startu jsme si lehli mokří na karimatku a stříleli ze vzduchovky na kovový terč vzdálený 7 metrů. Klepali jsme se zimou a bylo velmi těžké zamířit. Když jsme se trefili, předali jsme štafetu a běžel další, když ne, běželo se trestné kolečko k vodě a zpět, celé celkem 2x. Odměnou pro výtěžný tým bylo 20 ran ze vzduchovky pro každého a nanuk. Po triatlonu jsme se zabalili a vyrazili zpět do SVP. Po cestě jsme se zastavili u rybníku vykoupat, voda byla ledová, ale paní vychovatelka a pár z nás to dali. A další pěkná zastávka byla u letadel, tanku a vrtulníků v muzeu ve Zruči. Do Plzně to bylo ještě 16 km a byli jsme pochváleni za pěkně zvládnutou jízdu. Dohromady jsme za celé tři dny ujeli tak 70 km. Všichni měli z výletu radost a těšíme se na další.
Machy
